Příjezd
Odjezd
02
října
2012

Napa Valley aneb z prádelny tříhvězdičková restaurace

Přiznám se Vám, že Napa Valley pro mě byl jeden ze tří skutečně významných cílů mého putování po USA. Je to ráj úžasného jídla, skvělého vína, kolébka Slow Food a má zde pobočku CIA. Napa Valley je malé město asi 80 km od San Francisca. Oblast kolem Napa Valley je vyhlášena tím, že je to nejteplejší oblast Kalifornie a největší pěstírna a výrobna vína v USA. Je to taky oblast milovníků zážitkové gastronomie a právě slow food, jak název napovídá, je opak fast food. Jde tedy o společnost lidí, kteří si chtějí užít zážitek z pokrmů připravených s láskou a z těch nejkvalitnějších, nejčerstvějších a nejchutnějších surovin. Většinou se jedná o labužníky holdujících degustačním menu. Tedy mnohachodým menu sestaveným šéfkuchařem dle jeho nejlepšího přesvědčení.

Každopádně ihned po cestě ze San Francisca jsme jeli do restaurace Bottega kde nás očekával majitel a šéfkuchař Michael Chierello. Michael je původem z Itálie, ale v Napa Valley žije už desítky let. Je mimo jiné znám i jako autor mnoha kuchařek a účinkující v kuchařských pořadech. Kromě restaurace Bottega Michael vlastní ještě jedny z nejstarších vinic v Napě a řadu dalších restaurací po USA. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavých věcí z jeho kariéry a o jeho přístupu ke gastronomii. Po tříchodové večeři jsme vyrazili na hotel.

Druhý den ráno jsem se již definitivně ujistil v jedné věci a to, že v USA v hotelu snad neexistují dobré snídaně. Nechápu to a asi nikdy nepochopím. Tak mizerný výběr beztak vlastně ničeho jsem nikde neviděl. Každopádně jsme se po rádoby snídani odebrali pěšmo na místní zeleninový trh, který je jako náš zeleninový trh, a pak už na mě konečně čekal můj sen…

Restaurace Thomase Kellera se třemi hvězdami Michaelin. Dámy a pánové, asi nejznámější restaurace v USA – French Laundry Restaurant! Nejprve jsme navštívili French Laundry Garden, tedy zahradu, kde se pěstuje zelenina a ovoce nejen pro tuto restauraci. Pochopitelně ne všechna. Každopádně už ta krásná zahrada stála za to. Po prohlídce záhonků snad se vším, co se dá pěstovat, jsme šli do restaurace. Na první pohled to vypadá jako takový běžný starý dřevěný rodinný domek. V krásných prostorách nás přivítal šéfkuchař Timothy Hollingsworth.

Během prohlídky restaurace jsem se ho nezapomněl zeptat na důležitá data a čísla. V kuchyni pracuje devět kuchařů a šest pomocných kuchařů. Denně připraví mezi sedmdesáti až osmdesáti večeřemi. Když říkám denně, tak to je skutečně denně. Restaurace je zarezervovaná na několik měsíců dopředu. Obědy připravují jen v pátek, sobotu a neděli. Jak jsem se dozvěděl, tak třináctichodové menu na další den vymýšlí vždy celý tým kuchařů u sklenky vína každý večer po práci. Menu se mění denně a stojí pro jednu osobu 270 dolarů. Menu je sice inspirováno pokrmy francouzské kuchyně, jak název napovídá, ale sám o sobě je to pozůstatek původních francouzských majitelů domu, kteří zde měli prádelnu a nade dveřmi byl název French Laundry. Vyzkoušet místní vybrané a neuvěřitelně vychucené kombinace nejkvalitnějších surovin stojí skutečně za to.

Po impozantní návštěvě French Laundry Restaurant na nás čekala další pecka v podobě návštěvy CIA. Nebojte, není to americká tajná služba, ale Culinary Institute of America. Je to nejprestižnější americká kuchařská škola a jedna z nejlepších kuchařských škol na světě. Tuto místní pobočku navštěvuje přibližně 200 studentů, kteří zde studují buď dva nebo čtyři roky. Během studia se každý naučí teorii i praxi. Během školní docházky se každý student účastní i běžné práce ve spřátelených restauracích. Školné je přibližně 15.000 dolarů ročně a z 90 % ho studentům platí buď soukromá firma nebo vláda. Ve škole jsme si dali lehký oběd. Koupil jsem si již deváté vydání mé oblíbené knihy The Professional Chef a vyrazili jsme do hotelu.

V dalších dnech se naše partička rozdělí na čtyři menší a jedeme každá skupinka jinam. Ta naše letí ze San Francisca do Chicaga odkud jedeme autobusem do městečka Sterling ve státě Illinois, kde budeme poznávat místní agrokulturu, ale to zase až příště…